Náš příběh

Monique´s Dolls

Jsme dvě duše spojené nejen poutem maminky a dcery, ale také vášní, které spolu tančí v jemném světle světa panenek – Monika Chmelařová, zakladatelka této kouzelné sbírky, a její dcera Nikol, pokračovatelka této krásné cesty. Naše srdce bijí v rytmu příběhů, které vyprávějí více než 1450 panenek různých podob a velikostí. Jsou to porcelánové andělky, vinylové sny, hřejivé doteky kaučuku i tiché vzpomínky z tržnic a obchodů. Každá panenka nese v sobě kousek života – od nejmenších prvních nádechů miminka až po moudré pohledy babiček a dědečků.

K těmto malým bytostem patří jejich věrní společníci – kočárky, něžné kočárky, které nesou sny i vzpomínky. Máme jich přes 70 – od lehkých kolébek z hračkářství až po starobylé vozy, které jako by šeptaly příběhy dávno minulých časů, například náš nejstarší poklad, kočárek z roku 1876.

Vedle porcelánových panenek s námi žije i téměř 600 plyšových medvídků, kteří rozprostírají hebkost a teplo, jako by chtěli chránit všechny ty něžné příběhy, jež panenky vyprávějí.

Naše rodina je něžným větrem, který nás vždy podpírá a dodává sílu, abychom mohly tvořit dál a dál.

Od roku 2012 z našich rukou vychází více než 600 rebornovaných panenek – živoucích soch života, stvořených s nekonečnou láskou a trpělivostí. K nim s láskou doplňujeme ruční práce – pleteme, háčkujeme, šijeme a tvoříme minerální a korálkové stromy života i náramky, které dodávají panenkám magickou hloubku a energii.

Sbírka roste i díky vám – díky duším, které nám svěřují své vzácné panenky s důvěrou, vědomé, že budou opečovány s jemností a respektem, který si zaslouží. Tato důvěra je pro nás svatým závazkem a cenným darem.

Srdce se nám rozzáří při každé výstavě, kde otevíráme náš svět vám – lidem, kteří vnímají krásu, něhu a radost, kterou panenky přinášejí. Vaše upřímné úsměvy a slova obdivu jsou jako hudba, která nás naplňuje štěstím a inspirací.

Toužíme ještě více rozdávat světlo a radost – proto vzniká naše myšlenka "Panenkových návštěv" v mateřských školách, dětských domovech, nemocnicích i domovech pro seniory. Víme, že panenky umí hladit nejen po doteku, ale i po duši, a chceme tuhle jemnou sílu rozsévat dál.

Pokud cítíte touhu se s námi spojit, sdílet příběhy nebo máte otázky, naše náruče a srdce jsou otevřené. Děkujeme, že jste součástí této cesty plné lásky, krásy a něžnosti.

Monika Chmelařová

Jiskra, která rozžehla vášeň a sbírku

Příběh Moniky — cesty srdcem do světa panenek

Mé první kroky vedly do tohoto světa 14. března 1967 ve Veselí nad Moravou, kde se začala psát kapitola mého života. Osud mi přinesl radosti i zkoušky — mé dítě mělo přijít na Vánoce roku 1984, ale chvíli si počkalo, než se konečně narodilo 29. prosince. Naše vytoužená dceruška Nikol, která později se mnou sdílela vášeň pro panenky, přišla na svět 1. září 1991 jako nový paprsek světla. A o další světélko, Elizabeth — jméno po mé milované mamince — se naše rodina obohatila v roce 2013. Právě moje maminka započala naši kouzelnou cestu, když své vnučce Nikol darovala první porcelánovou panenku, malý poklad plný něhy a snů.

Počátky sbírky — z lásky k maličkostem

Vztah k panenkám mě provází celý život jako tichý šepot dětství, který nikdy neutichl. Když moje dcera dostala tu první porcelánovou panenku, otevřely se dveře do světa, kde každý kousek dřímá s vlastním příběhem. Ta první panenka byla jako jiskra, která rozdmýchala plamen mé sbírky — a tak jsem srdcem i rukama sbírala další a další kousky, a to v době, kdy ještě nebyl internet a možnosti byly omezené jako klíč ke vzácným pokladům.

Sbírka rostla nejen s mou vášní, ale i s mými životními zkouškami. Když jsem čelila bolesti a omezením, které přinesla operace páteře, našla jsem útěchu v tichu panenek. Můj snoubenec mi přinesl panenku až na jednotku intenzivní péče, malý dotek radosti v těžkých chvílích. Panenky se staly mou oporou — ať už porcelánové, hračkářské nebo miniaturní — a objevení rebornovaných miminek bylo jako nalezení nového jazyka, kterým mohu vyprávět příběhy života.

Cesta k rebornování — malování snů

V prosinci 2011 jsem vstoupila do světa reborn panenek. První byla dar od dětí. Na první pohled mé srdce nezaplesalo. Ale ten druhý byl osudový. Druhou panenku jsem si vybírala přímo u jedné šikovné paní. Ta mi nabídla kurz, který jsem přijala jako dar — v únoru 2012 jsem se naučila malovat první tahy barvami LDC. Ten první pohled na panenku, kterou jsem sama stvořila, byl jako zázrak — pocit, který se vryl hluboko do mého srdce.

Pak přišly barvy Genesis, které se vypalují v troubě a zůstávají navždy — jako trvalý otisk mého umění. Ten den, kdy jsem zvládla tuto techniku, byl jako zrození nového já. Rebornování není jen práce — je to láska, trpělivost a nekonečné hledání krásy v detailech.

Ocenění a uznání — hvězdy na mé cestě

V roce 2013 jsem se vydala na cestu soutěže Teddy und Puppenfest v Sonnebergu, kde se propojily mé sny s realitou. Přihlásila jsem dvě panenky a obě se dočkaly uznání — Freya získala cenu poroty, Gabriela první místo v kategorii. Ten návrat domů byl jako slavnost vítězství, potvrzení, že mé srdce bije v rytmu panenek.

Po mnoho let jsem sbírala ocenění a zkušenosti, až jsem se stala i porotkyní na významných panenkových slavnostech, které pořádá moje dcera Nikol — kruh života a vášně se tak uzavřel a znovu otevřel.

Plány do budoucna — cesta, která nikdy nekončí

Přes všechny těžkosti, které mi přinesl život, doufám, že budu moci dál tvořit a sdílet svou radost s vámi všemi. Protože to, co dělám, není jen řemeslo — je to mé štěstí, můj dar světu a způsob, jak zanechat kousek své duše v každé panence.

Nikol Chmelařová

Ta, která navazuje nitku příběhu

Pokračovatelka sbírky, dědictví lásky i tvůrčího snění.

Narodila jsem se v Kyjově a své dětství prožila ve Veselí nad Moravou, v domku plném her a panenek. Už tehdy jsem milovala jemnost dětského světa, vkládala duši do každé hry, šila oblečky pro své barbínky a stavěla jim domovy z polštářů a přikrývek.
U babičky Alžběty se tyto chvíle měnily v malá kouzla – a právě tam začala moje nejhlubší spojení se světem tvořivosti.

Dnes žiju se svou milovanou dcerou a životní láskou poblíž Zlína. A stejně jako kdysi – i dnes vkládám ruce a srdce do každé z panenek, které vznikají u nás doma. Starám se o jejich podobu, výbavičku, šaty i cestu k nové mamince. Pečuji o to, aby každá z nich mohla být poslem něhy a lásky.

Vedle panenek tvořím také vílí bytosti, korálkové a minerální stromy života, náramky a další drobnosti, které nesou energii radosti, léčení a krásy.

Kromě samotného tvoření se věnuji výstavám a doprovodným programům pro děti, seniory i duše, které potřebují pohladit. Zdobím výstavní sály květy, vílami a kouzelnými světy, které se pak lidé často rozhodnou odnést s sebou – jako vzpomínku, jako kousek jemnosti.

Mou největší inspirací je má dcera Elizabeth. Je to právě ona, kdo mě ujišťuje, že náš příběh má smysl, že panenkový svět bude žít dál – s lehkostí, radostí a dětskou zvídavostí.

Nežárlím na panenky. Jsou to dary – něžné otisky snů. A naše maminka má dost lásky pro všechny: pro nás, i pro ty malé dušičky z látky a vinylu.

Do budoucna si přeji jediné:
Aby panenky nadále putovaly k lidem, rozdávaly úsměv a naplňovaly svou hlubokou emoční sílu. Aby výstavy rostly, programy kvetly a radost se šířila dál jako vůně rozkvetlého stromu.

Můj příběh nese dvě motta:
🌿 Odvaž se žít.
🌿 Můj život je vše, co mám dát.

(Citace z písně Vivere od Andrea Boccelliho)